Proskurník lékařský (Althaea officinalis)
15. 2. 2006
PharmDr. Martina Chytilová.
Lidově
zvaný ibišek, slézová růže, římský sléz, ibiš. Je to prastará léčivka
uživaná již v antické době. Pochází z východního Středomoří a u nás
místy zdomácněl hlavně v teplejších oblastech v pobřežních houštinách,
na vlhkých loukách a pastvinách. Pro léčivé účely se pěstuje v polních
kulturách. Sbírají se kořeny, listy i květy. Aby se slizové látky mohly
lépe vyluhovat, doporučuje se kořeny ještě před sušením za čerstva
oloupat. Je to ale práce časově velmi náročná. Doba sběru - květen -
červenec (list), říjen - listopad, případně březen - duben (kořen).
Nejbohatší na účinné látky jsou kořeny, které obsahují sliz, dále
škrob, pektin, sacharózu, asparagin, listy a květy obsahují malé
množství silice, listy také obsahují sliz a třísloviny.
Použití :
Proskurník je oblíbeným tzv. expektoračním
prostředkem a proto nemůže chybět v žádné prsní čajové směsi. Sliz
proskurníku ulehčuje odkašlání při úporných zánětech horních cest
dýchacích a při poruchách trávení. Pro děti se používá také
proskurníkový sirup při kašli. Lze ho použít i při ledvinových a
močových zánětech.
Zevně je vhodným prostředkem ke kloktání při zánětech mandlí a dutiny ústní.
V kosmetice se používá ve formě nálevů k omývání pokožky nebo jako součást bylinných chladivých masek.
Dávkování : 2 kávové lžičky na sklenku studené vody ve formě nálevu, pije se 2-3x denně.