Obecná psychologie
2. 10. 2006
Metody psychologa
1. Rozhovor
2. Pozorování při rozhovoru
3. Interview – řízený rozhovor za pomocí připravených otázek
4. Introspekce – sebepozorování
5. Rozbor výtvorů – korespondence, kresby, deníky
6. Metoda besedy – skupinová terapie, hraní rolí
7. Metoda asociací (vyvolávání představ) – volných nebo šířených
8. Dotazníky – soubory otázek, většinou písemné, osobní povahy
9. Testy
10. Deníková metoda – pacient si vede deník, který předkládá svému psychologovi
Význam psychologických poznatků
1. Hospodářská oblast (výroba, řízení) – motivace pracovníků, pracovní zatíženosti (přestávky, z hlediska únavy), vztahy mezi spolupracovníky, pracovní prostředí, vztahy k vedoucím zaměstnancům = metody řízení
2. Oblast obchodu a služeb – úprava prostorů, reklamní prodejní akce (ochutnávka, slevy), parkoviště, zázemí centra, vystupování prodavačů
3. Zdravotnictví – prostředí, vztah lékařů k pacientovi
4. Soudnictví – vztah soudu k obžalovanému
5. Umění – inspirace, estetické prostředí
Psychika
Psychické procesy (děj, část průběhu činnosti, má jen krátké trvání)
procesy poznávací (vnímání, představy, fantazie)
procesy paměti (zapamatování, uchování)
procesy motivační (citové, volné)
Psychické stavy(stav, charakteristika jedince po určitou dobu)
stavy pozornosti
nálady, tj. stavy citové
Psychické vlastnosti
schopnosti
rysy osobnosti
temperament
charakter
Specificky získané dispozice(předpoklad k jedné nebo několika činnostem)
vědomosti
dovednosti (senzomotorické, intelektuálové, sociální)
návyky
zájmy
postoje
Prožívání – vnitřní část psychiky
uvědomování okolního světa
uvědomování sebe samého (KDO JE? KDE JE (prostor)? KDY (čas)? VĚK? … atd.)
je tvořeno psychickými procesy, psychickými stavy, vlastnostmi, získanými předpoklady
Vědomí – uvědomovaná část psychiky, spojení našeho vnímání a pojmů
orientuje nás ve vnějším světě a umožňuje nám existenci
Podvědomí – neuvědomovaná část psychiky
je to část psychiky jenž si uvědomujeme jen v některých případech (červenání, ve snech)
obsah tvoří potlačené pudy, přání, dávné vzpomínky (člověk má pocit, že to co dělá už někdy dělal), zautomatizovaný návyk (zhasínání světla, zamykání), podprahové podněty
Chování – vnější projevy psychiky, jenž jsou pozorovány jinými osobami
základní znak chování je řeč, výrazy (gesta, mimika, postoje, dýchání)
reakce (nepodmíněné reflexy a instinkty)
odpovědi (naučené základy, může být podmíněný reflex)
ednání (řízené chování, přizpůsobujeme se společnosti)
Podmíněnost psychiky
1. Vývojová podmíněnost – vznik a vývoj člověka (antropogeneze)
– postupná přeměna z lidoopa do člověka dnešního typu – biologický vývoj (hominizace) – anatomické změny – zmoudření (sapientace) – změny psychické – vznik lidské psychiky – anatomické změny – změny ve způsobu života (výroba zbraní, používání, zhotovování nástrojů, výstavba obydlí, žije ve skupině = tlupy, dělba práce, dělba vztahů (podřazenost, nadřazenost)
2. Biologické soustavy – základní jednotkou jsou neurony (nervové buňky) jenž se spojují synapsy = vytváří se nervová soustava (základní činnost je vzruch, útlum)
Části nervové soustavy:
1. vegetativní – řídí činnost vnitřního orgánu
2. periferní – činnost smyslových orgánů, tvořena receptory
3. centrální nervová soustava – mozek, prodloužená mícha, mícha
3. Sociální – k vytvoření lidské psychiky je nezbytný vliv sociálního prostředí.
Bez tohoto vlivu nemůže vzniknout lidská psychika, pokud jsou ty vlivy špatné – psychika je poznamenána. Existují výjimky, např. v harmonické, kultivované rodině může jedinec být poznamenán = „zvlčí“. Naproti tomu dítě v kriminálním prostředí, rodiče= alkoholici, může se psychicky vyvinout. Úroveň rozvoje závisí na množství a kvalitě sociálních vlivů.
Sociální prostředí:
A) lidé – působení jedince na jedince (matka – dítě, učitel – žák, muž – žena)
působení jedince na společenskou skupinu (cílem člověka je zapojit se do nějaké skupiny – parta, školní třída, pracovní kolektiv)
působení dvou společenských skupin (policie – zloději, učitelé- studenti, rodiče – děti)
B) společenské normy – společenské zvyky (bonton, pravidla spol. chování)
morální normy (Co je a co není morální?)
zde jsou dva tresty – výčitky svědomí, veřejné mínění
zákony (Co je a co není trestné?)
tabu (Co je nepřístupné?) (nejpřísnější z těch norem – je to neslušné, nemorální, trestné, odporné, společností zavrhnuto – např. zneužívání dětí, masové vraždy, incest, kanibalismus)
C) lidské výtvory – vliv těchto prostředků je stále výraznější - vše co nás obklopuje (budovy, nábytek...)
